Mezi obcemi Doksy a Kamenné Žehrovice se od pradávna těžil velice kvalitní kámen nazývaný „Žehrovák“. Jedná se o velmi tvrdý a kvalitní pískovec s obsahem křemene, který se stal výborným stavebním materiálem. Žehrovický pískovec nazýváme arkózou. Arkóza je kamenem schodišť, je trvanlivá a odolná na oděr. Arkózy jsou vlastně pískovce až slepence, které v sobě kromě křemenných zrn rovněž obsahují živce uvolněné ze žul a některých vulkanitů. Část živců je na okrajích změněna na jílové minerály, nejčastěji kaolinit, takže arkózy bývají bělavé, šedavé či krémové. Nejslavnější česká arkóza pochází právě od obcí Doksy a Kamenné Žehrovice u Kladna a říká se jí „Žehrovák“. Tento pískovec sloužil jako stavební, kamenický a také sochařský materiál.

Dříve než se zmíním o středověkých způsobech těžby kamene, o kterých se zachovaly záznamy, chci zde krátce uvést pradávný a také pouze pravděpodobný způsob dobývání kamene. Tento způsob je velmi podobný způsobu těžby kamenných kvádrů v egyptské Gíze. Kamenné kvádry z egyptské Gízy byly využívány ke stavbě pyramid (viz naučný pořad v ČT). Vlastní způsob pradávné těžby je ten, že v kamenných blocích byla hledána místa s porušenou soudržností bloků. Tato místa se pomocí nad nimi rozdělaného ohně zahřívala a následně polévala vodou. Tak docházelo k porušování kamene a uvolňování kamenných bloků. O této starodávné možnosti těžby pískovce se zmiňuje také autorka Jitka Machačková ve své knize „Kámen zvaný Žehrovák“.

Rozsáhlé lomy pískovce mezi oběma obcemi byly založeny ve svrchních vrstvách po odkrytí zeminy. Kámen se těžil v lomech jámových, které byly zakládány v rovinatém terénu s jeho velkou skrývkou. Jámových lomů bylo v oblasti Dokes a Kamenných Žehrovic většina. U těchto lomů docházelo k velmi častému zaplavování vodou, která musela být odčerpávána a to způsob těžby ztěžovalo a znevýhodňovalo. Těžba po sobě zanechávala v krajině nepřehlédnutelné stopy, zejména vytěžený prostor a odval nepotřebného materiálu – hlušiny. Vydobytý Žehrovák je po vytěžení měkký a tudíž dobře opracovatelný. To je způsobeno vodou obsaženou v kameni. Časem kámen ztrácí vlhkost a tím snadnou opracovatelnost, stává se ale pevnějším.

Dělníci pracující v lomech se dělili na tři skupiny, byli to skalníci, tj. lamači, kteří kámen lámali. Dále to byli kameníci, kteří kámen opracovávali a kolečkáři, kteří vyváželi všechen odpad vznikající při těžbě mimo lom. Před vlastním započetím těžby byla svrchní zemina až na lomovou stěnu odkryta ručním nářadím – krumpáči, motykami, lopatami a kolečky. Do kamenného bloku se vysekávaly otvory, do kterých se zarážely dřevěné klíny, ty se zalévaly vodou, čímž zvětšovaly objem a kámen trhaly. Kamenná stěna, která takto vznikala byla podkopána a pomocí klínů, sochorů, popř. vody povalena. Podle velikosti lomu v něm pracoval i odpovídající počet dělníků. Mzda jim byla vyplácena denně. Kameníci byli ve své době velmi váženými řemeslníky. Jejich řemeslo bylo značně namáhavé a nebezpečné s možností vzniku nemocí z povolání. Pracovalo se celoročně s tím, že v zimě pouze tehdy, pokud to dovolovalo počasí. Dalšími řemesly souvisejícími s těžbou kamene byli kováři, kteří ostřili používané nářadí, dále to byli povozníci dopravující kámen a v neposlední řadě krčmáři.

Těžba ve zmiňované lokalitě pravděpodobně započala někdy v 6. století a jedním z prvních výrobků byly mlecí kameny. Doklady o dobývání žehrovického pískovce jsou z konce vlády Karla IV., tzn. druhá polovina 14. století. V této době byl žehrovický pískovec používán na stavbu chrámu sv. Víta, hlavně pro svoji tvrdost např. na dlažbu a další značně namáhané části. Chrám sv. Víta byl dostavěn až v 19. a 20. století. Dalším velmi známým místem, kde byl použit žehrovický pískovec, je Karlův most v Praze. Další stavby v Praze, ovšem ne všechny, kde byl použit, jen heslovitě – Dům umělců, Národní divadlo, Národní muzeum.

Turisticky snadno dostupná bližší místa, kde byl použit žehrovický pískovec, jsou např. Martinský obelisk, postavený mezi Smečnem a Kačicemi - naproti místu zvanému Ovčín, postaven v r. 1847. Je jedenáctimetrový, cestou po silnici nepřehlédnutelný a pro svůj tvar někdy také nazývaný pyrámem, ačkoliv se nachází v polích. Dále obelisky při vjezdu do smečenského zámku a celý zámek ve Smečně. Další velmi dobře známou a dnes již neexistující stavbou je koněspřežka z Prahy do Lánské obory na Píně. Žehrovický pískovec se zde používal na výrobu pražců. Dalším místem je vstupní portál kolem vstupu do kladenského gymnázia, „Zkamenělec“ ve Družci, vedle původního hřbitova, kříž zavražděné služky na vjezdu do obce Doksy směrem od obce Družec po levé straně, studánka po zaniklé obci Německá Lhota u železniční stanice Kamenné Žehrovice, původní rodinné domy v obou obcích, vč. řady zděných teras. Těchto míst je mnoho a není možné zde všechny jmenovat. K textu přidávám několik fotografií těchto zmiňovaných míst.

Ještě k vlastním lomům - nachází se z větší části v lese mezi obcemi Doksy a Kamenné Žehrovice a v těchto obcích. Jako místní rodák z Dokes znám pouze jejich současné názvy. Většina uváděných lomů je z obce Doksy a okolí. Veškeré původní lomy jsou velmi dobře v lese i obcích přístupné a patrné jsou i vyvezené a zalesněné haldy. Některé zde uvádím s přibližnými souřadnicemi, není možné zde uvést všechny. Jedná se o krásnou turistiku s objevováním zajímavých míst v obcích a přilehlých lesích.

Použité prameny: - Jitka Machačková – „Kámen zvaný Žehrovák“
                                - Internet