Již několik roků jezdíme do Krkonoš na místo zvané Lučiny, nebo Na Lučinách. Ubytováváme se v hotelu Oddech, velmi pěkném, za normální cenu a s hodně, hodně slušným jídlem. Za to dík manželům Havránkovým, kteří se o své hosty opravdu příkladně starají. Při těchto ubytováních jsem se několik roků po sobě zabýval myšlenkou, že se necháme ráno po snídani odvézt k lanovce na Sněžku, vyjedeme nahoru a potom půjdeme po Krkonoších pěšky až do hotelu Oddech. Stále jsem to odkládal. Letos, kdy jsem si přečetl, že lanovka naSněžku jezdí do podzima a bude končit a rekonstruovat se, jsem si řekl, že vzhledem ke svému věku mám jednu z posledních příležitostí to uskutečnit. Ráno jsme si dali na Oddechu dobrou snídani, zavolal jsem do Pece pro taxík a hurá na to. Počasí bylo tak akorát, cestou nahoru byla docela pěkná zima, nebyli jsme moc navlečeni, protože jsem předpokládal, že půjdeme a zahřejeme se chůzí. Po vyjetí nahoru jsme se samozřejmě podívali po vrcholu naší nejvyšší hory. Půl vrcholku je český a  půl polský. Vše dobré, dozvíte se zde nějaké informace. Co mě zarazilo, byla poštovna - je třeba podotknout, že jsem byl na Sněžce poprvé (a asi i naposled) v životě. No zkrátka poštovna bylo podle mého názoru něco strašného. Na vrcholu jsme se dohadovali kudy dolů, já jsem se řídil jenom rozumem a pohledy, protože jsem věděl, že musíme na Luční boudu a dále. Moje žena měla vše lépe nastudované a chtěla jít dolů po cestě Přátelství a měla pravdu. No zvítězil jsme já a začal setup po řetězové cestě. K Slezskému domu na polské straně jsme sešli celkem bez problémů a začali jít směrem k Luční po Úpském rašeliništi. Stále dobré. Cestou se pohybujete po hranici, která je přímo vedle cesty, ohraničná hraničními kameny. U Luční boudy jsme začali pomalu cítit, že to nebude úplně snadé. Nad Luční jsme došli k památníku obětí Krkonoš, zde je zjímavé, že v Krkonoších zmrzli lidé i v letních měsících. No zkrátka hory jsou hory. Dál jsme sešli k Výrovce. Zde jsme si již museli na chvíli sednout, a to jsem věděl, že nás čeká chata Na Rozcestí, potom ne příliž krátká cesta po Liščí hoře, vyhlídka na Sněžku a hurá zpět dolů okolo Lyžařské a Lesní boudy na Oddech. Vrátili jsme se po čtvrté odpoledne a měli toho tak akorát dost. Pan Havránek se nás ptal, kde jsme byli a pochopil jsem, že uznává, že to byl slušný výkon. Jinak je to známý hecíř řečmi jako : "Jste tu moc brzy apod." Tentokrát řekl, že se můžeme odměnit. Při placení našeho pobytu říkal, že by to chtěl zkusit sejít také. To jsou moje poznatky z cesty o které si myslím, že byla dlouhá asi 14 - 16 km, pěšky a měli jsme toho tak akorát dost.
Na fotkách, dále vidíte co jsme absolvovali v Krkonoších v dalších dnech tj. hlavně Černou horu, Hnědý vrch a cestou zpět rozhlednu Kozákov.
Ještě k fotkám z cesty, trochu se omlouvám za anglický text u nich, ale posílal jsem je mému příteli do Norska pany A. Strommemu. Časem to asi počeštím,. ale myslím, že není příliž obtížné tomu porozumět. Mimochodem na vrchu této stránky i stránky o dovolených je pohled na Sněžku z cesty po Liščí hoře.