Zvláště jsem vyzdvihl Jizerské hory. Mám k nim osobitý vztah. Jako děti jsme jezdili do Josefova Dolu, a to do rekreačního střediska POLDI SONP s rodiči. Je to na konci Josefova Dolu, dnes pod Josefodolskou přehradou na pitnou vodu. Ta v té době neexistovala. Při těchto dovolených jsem si udělal vztah k turistice, které je v této oblasti poměrně hodně. Pokud zde trávíte týden dovolené (my většinou v létě), tak je každý den kam jít. Do Jizerek jsem naučil jezdit i svou ženu a také naši vnučku Báru. Přestože většinu míst velmi dobře známe, rádi se sem vracíme. Ubytování jsme dříve mívali buď v Horském hotelu Sport, nebo Hotelu Maxov – původním rekreačním středisku POLDI SONP. Nyní jsme zde většinou ubytováni v Hotelu Maruška v Hraběticích, nebo penzionu Lenka v Josefově Dole, kde jsme také velmi spokojeni. Ubytováni jsme byli i v Hotelu Premiér na Královce. Ten je v rekonstrukci a předpokládám, že ubytování zde bude náležitě drahé po jejím skončení. Turistiku provozujeme pěší a při turistice se řídíme tím, že každý den ujdeme maximálně cca 14 km, nebo plánujeme návrat mezi 13 – 15 hodinou. Jsme totiž na dovolené a ne na pochodu Alto Catumbela (Před šestadvaceti lety, v roce 1983, se šestašedesáti tehdy československým spoluobčanům zhroutil svět. Přijeli do africké Angoly pomáhat s rozvojem papírny a stali se zajatci protivládních povstaleckých jednotek generála Savimbiho. Někteří z nás anabázi pamatují. Událost pobouřila celý civilizovaný svět. Drama. A oni v něm v životní roli. Nevrátili se všichni. Tisíc pět set kilometrů pěšky, přes tisíc kilometrů na korbách náklaďáků. Dávka nad síly jednoho z nich, Slováka Jaroslava Navrátila z Bratislavy, zdánlivě jednoho z nejzdravějších chlapů týmu. Po návratu do vlasti pronásledují následné zdravotní potíže prakticky všechny. Vladimír Kavčiak o tom napsal knihu Angolský pochod smrti. Proto moje zmínka)

K vlastní turistice možnosti:

Rozhledna Královka – je na fotkách, před rozhlednou je dnes velmi nevkusně umístěný obchůdek s občerstvením a suvenýry.  Sama rozhledna je po vnitřní rekonstrukci a je přístupná. Zajímavý je zejména pohled na Jablonec, Liberec, Ještěd, Jizerky a v neposlední řadě na zříceninu hradu Trosky v Českém ráji.

Rozhledna Slovanka – je také na fotkách, je po rekonstrukci, vstupné je zdarma. Zajímavé pohledy jsou na Jablonec, Liberec, Ještěd, Jizerky, Jizeru a další

Rozhledna Bramberk – dlouhou dobu byla uzavřena, dnes se o její otevření zasloužila obec Lučany. Vnitřní schodiště bylo již před lety v dost žalostném stavu, takže po znovuotevření jsme zde nebyli a nevím.

Rozhledna Černá Studnice – rozhledna nad Jabloncem, turisticky trochu dále, stále ovšem ještě v dosahu naší turistiky.

Rozhledna Štěpánka – na rozhraní Jizerský hor a Krkonoš, asi je lépe navštívit ji pomocí auta. Fotka uvedena v Harrachově, odkud je přístupná pěšky.

Protržená přehrada na Bílé Desné – velmi zajímavé místo, zde na mě vždy dýchne cosi zvláštního, týkajícího se umu českých lidí i toho co dokázali udělat špatně. Obsažněji o ní dále.

Přehrada Josefův Důl – nad Josefovým Dolem – obrovská nádrž sloužící jako zásobárna pitné vody a zadržující jarní tání sněhu.

Kristiánov – bývalá sklářská osada, dnes muzeum sklářství v Jizerkách.

Vodopád Jedlová – nad Josefovým Dolem, velmi hezký vodopád, přístupný pouze pěšky, a to v létě i zimě.

Ještěd – dominanta Jizerek, klobouk dolů před dovedností a umem českých lidí. Je přístupný pěšky, nebo autem až na vrchol.

 A mnoho dalších míst zajímavých turisticky, ale i pouze na krásné procházky a kochání se Jizerskohorskou přírodou.

 

Nyní informace k protržené přehradě

Obecný popis protržené přehrady

Přehrada na Bílé Desné byla projektována jako sypaná zemní hráz, neboť rostlá skála na které by se dala postavit gravitační hráz (tzv. typ Intze) byla příliš hluboko. Při budování byla zemina v tělese hráze vždy po navršení 40 cm zhutňována válcováním. Výpustní štola s šoupátkovou věží byla opatřena proti sedání uložením na betonový rošt. Výpustní potrubí ve štole má průměr 80 cm a bylo na jednom konci uzavíratelné ze šoupátkové věže a na druhém konci ze šoupátkové komory na vzdušné straně hráze.

Příčiny protržení

Příčinou protržení hráze na Bílé Desné bylo nerovnoměrné sedání tělesa hráze a výpustní štoly se šoupátkovou věží. Štola byla chybně uložena na pilotovém roštu, a tak vlastně vůbec nesedala, narozdíl od masy zeminy v tělese hráze. Došlo tak k postupnému "rozlomení" hráze právě nad výpustní štolou. Pravděpodobně kolem šoupátkové věže začala voda rozrušovat těleso hráze. Chybný byl tedy již samotný projekt a také technologie výstavby: zemina tělesa hráze měla být hutněna dokonaleji, po menších vrstvách. Ukázalo se též, že sklon hráze byl příliš strmý a těsnění pláště nedostatečné. Výpočty též prokázaly, že projektovaná kapacita přepadů byla nedostatečná a už padesátiletá voda by se přelila přes korunu hráze! Katastrofa na Bílé Desné nadlouho ovlivnila vývoj sypaných zemních hrází v celé Evropě.