Důl
Caroli byl rozsahem důlního pole a dlouholetou nepřetržitou těžbou
jedním z
největších dolů těžících kounovskou sloj. Byl v provozu od roku 1830 do
roku
1904. Uhlí zde bylo nalezeno při hloubení zářezu silnice Slaný -
Velvary. Zpočátku
byl důl otevřen štolou, která vedla do svahu ve směru pod klášterní
zahradu.
Zazděné ústí štoly je možno spatřit ještě dnes.
V plzeňské horní knize je uchována z roku 1829 žádost Karla Ferdinanda
barona
Puetaniho, majitele blahotického dvora, horní substituci ve Smečně o
povolení k
dolování. To mu bylo uděleno na základě nálezu uhlí a byly mu
propůjčeny čtyři
velké dolové míry podle dvorního dekretu ze dne 23. července 1829 a
pak
dodatečně ještě
tři míry. Puetani doloval nejdříve štolou podle vzoru staré slánské
štoly pod
klášterem, která byla ještě v roce 1832 v provozu. Jáma dolu Caroli
byla
vyhloubena teprve po vyrubání uhlí, dosažitelného z úrovně štoly. V
roce 1867
koupil nemovitý majetek Karla Puetaniho Werner Bedřich Riess ze
Stallburgu,
který se zasloužil o největší rozvoj dolu. Po zjištění, že sloj upadá,
byla
vyhloubena jáma při velvarské silnici asi 500 m
níže pod
starou slánskou štolou, jáma šla
až do hloubky 85
m.
Po smrti barona Riesse ze Stallburgu kolem roku 1890 začalo jeho
panství rychle
upadat a v té době již vyčerpaný důl začal živořit. Důl Caroli koupila
firma
Deutsch a Haas se sídlem v Budapešti, jakož i důl v Záboří u Jedomělic.
Od roku
1897 byl zaznamenám
trvalý pokles těžby
Dolu Caroli. Jednou z příčin uzavření dolu počátkem roku 1905 bylo
kromě
vyčerpanosti zásob i svírání hlavní jámy a zvýšené náklady na její
údržbu. Důlní
pole a způsob dobývání. Dobývala se pouze vrchní lávka kounovské sloje
o
mocnosti od 63 do 103
cm.
Tato lávka obsahovala dva proplástky o mocnostech od 5 do 10 cm
a nazývala se
visutá
slánská flec. Důlní pole bylo směrem k jihu, kde sloj vycházela na
povrch dobře
prozkoumáno. Sloj se zde vyskytovala ve dvou lávkách, oddělených
meziložním
pískovcem, jehož mocnost dosahovala až 8 m.
V oblasti
kontaktu sloje s čedičem Slánské
hory bylo uhlí zkoksovatělé. Na východní straně bylo důlní pole
ukončeno
tektonickou poruchou, probíhající ve směru SSZ - JJV a úklonem k
východu a s
poklesem 30 až 50 m.
Na této tektonické poruše byly zastaveny dobývací práce. Směrem k
Ovčárům a
Blahoticům se vyskytovaly menší poklesy a snad se hornickými pracemi
dospělo až
ke stařinám dolů z počátků dobývání kounovské sloje. Severním směrem
zasahovalo
důlní pole přes vrch Na hájích k Byseňskému potoku. Mocnost sloje tímto
směrem
klesala až na 50 cm
a také se zhoršovala jakost uhlí. Výdušná hájská jáma byla vyhloubena
při
západním okraji silnice Slaný - Zlonice poblíže rozcestí k Dolínu.
Strojní
zařízení, větrání, stav důlního díla.
Strojní
zařízení na povrchu i v dole bylo již před rokem 1900 zastaralé, ale
provozuschopné. Parní těžní stroj byl jednoválcový a ručním pákovým
rozvodem.
Důl byl vybaven několika důlními čerpadly, kterými bylo možno čerpat až
3 m3
vody za
minutu. Velmi obtížné bylo větrání dolu. Při poklesu atmosférického
tlaku se
uvolňovalo ze stařin značné množství CO2, což
bylo
vysvětlováno
kontaktem uhelné sloje s čedičem Slánské hory, jakožto nejjižnějším
projevem
třetihorní sopečné činnosti v této oblasti. Je pravděpodobné, že výrony
plynů
nastávaly i v dalších oblastech důlního pole, zvláště pak v blízkosti
tektonických poruch. Pravděpodobně v roce 1901 se zřítila vrchní část
těžní
jámy pod ohlubní. V dole se nahromadila voda, která důl znepřístupnila.
Zmáhací
práce byly velmi obtížné pro značný přítok vody do těžního oddělení
šachty i
pro výskyt CO2, než byl získán přístup k větrací
peci na
prvním
obzoru. Z této pece vedl v boku těžní jámy vyzděný komín až na povrch.
Stávalo
se často, že ve větrací peci přestalo hořet následkem náhlého výronu CO2.
Potíže byly i s čerpáním důlní vody, která při znovuotevření jámy v
roce 1902
obsahovala značné množství síranů, hlavně zelené skalice. Tato voda
silně
korodovala strojní zařízení i potrubí, což velice ztěžovalo těžbu a
přispělo k
zastavení dolu v roce 1905. Pod dnešním podjezdem železniční trati byl
těžní
stroj. Ve Slaném, v místech textilní továrny,
byly tři jámy, vyhloubené na poli majitele Kytky. Těžila
se
kounovská
sloj. Povrchové stavby bývalého dolu Caroli jsou zčásti zachovány,
neboť byly
využívány strojírnou a slévárnou Augusta Maye, která odlévala ze šedé
slitiny,
komerční litiny a bronzové a hliníkové odlitky. Dále prováděla opravy
veškerých
strojů pro hospodářství a průmysl. Provoz byl zahájen ve dvacátých
letech 20.
století a ukončen po roce 1948.
Nyní
zde sídlí společnost Dusla – zámečnictví a kovovýroba.
Souřadnice
dolu - 50.236267,14.098039
Text:
Hornická magistrála