Důl Caroli byl rozsahem důlního pole a dlouholetou nepřetržitou těžbou jedním z největších dolů těžících kounovskou sloj. Byl v provozu od roku 1830 do roku 1904. Uhlí zde bylo nalezeno při hloubení zářezu silnice Slaný - Velvary. Zpočátku byl důl otevřen štolou, která vedla do svahu ve směru pod klášterní zahradu. Zazděné ústí štoly je možno spatřit ještě dnes.
V plzeňské horní knize je uchována z roku 1829 žádost Karla Ferdinanda barona Puetaniho, majitele blahotického dvora, horní substituci ve Smečně o povolení k dolování. To mu bylo uděleno na základě nálezu uhlí a byly mu propůjčeny čtyři velké dolové míry podle dvorního dekretu ze dne 23. července 1829 a pak dodatečně ještě tři míry. Puetani doloval nejdříve štolou podle vzoru staré slánské štoly pod klášterem, která byla ještě v roce 1832 v provozu. Jáma dolu Caroli byla vyhloubena teprve po vyrubání uhlí, dosažitelného z úrovně štoly. V roce 1867 koupil nemovitý majetek Karla Puetaniho Werner Bedřich Riess ze Stallburgu, který se zasloužil o největší rozvoj dolu. Po zjištění, že sloj upadá, byla vyhloubena jáma při velvarské silnici asi 500 m níže pod starou slánskou štolou, jáma šla až do hloubky 85 m. Po smrti barona Riesse ze Stallburgu kolem roku 1890 začalo jeho panství rychle upadat a v té době již vyčerpaný důl začal živořit. Důl Caroli koupila firma Deutsch a Haas se sídlem v Budapešti, jakož i důl v Záboří u Jedomělic. Od roku 1897 byl  zaznamenám trvalý pokles těžby Dolu Caroli. Jednou z příčin uzavření dolu počátkem roku 1905 bylo kromě vyčerpanosti zásob i svírání hlavní jámy a zvýšené náklady na její údržbu. Důlní pole a způsob dobývání. Dobývala se pouze vrchní lávka kounovské sloje o mocnosti od 63 do 103 cm. Tato lávka obsahovala dva proplástky o mocnostech od 5 do 10 cm a nazývala se visutá slánská flec. Důlní pole bylo směrem k jihu, kde sloj vycházela na povrch dobře prozkoumáno. Sloj se zde vyskytovala ve dvou lávkách, oddělených meziložním pískovcem, jehož mocnost dosahovala až 8 m. V oblasti kontaktu sloje s čedičem Slánské hory bylo uhlí zkoksovatělé. Na východní straně bylo důlní pole ukončeno tektonickou poruchou, probíhající ve směru SSZ - JJV a úklonem k východu a s poklesem 30 až 50 m. Na této tektonické poruše byly zastaveny dobývací práce. Směrem k Ovčárům a Blahoticům se vyskytovaly menší poklesy a snad se hornickými pracemi dospělo až ke stařinám dolů z počátků dobývání kounovské sloje. Severním směrem zasahovalo důlní pole přes vrch Na hájích k Byseňskému potoku. Mocnost sloje tímto směrem klesala až na 50 cm a také se zhoršovala jakost uhlí. Výdušná hájská jáma byla vyhloubena při západním okraji silnice Slaný - Zlonice poblíže rozcestí k Dolínu.

Strojní zařízení, větrání, stav důlního díla.

Strojní zařízení na povrchu i v dole bylo již před rokem 1900 zastaralé, ale provozuschopné. Parní těžní stroj byl jednoválcový a ručním pákovým rozvodem. Důl byl vybaven několika důlními čerpadly, kterými bylo možno čerpat až 3 m3 vody za minutu. Velmi obtížné bylo větrání dolu. Při poklesu atmosférického tlaku se uvolňovalo ze stařin značné množství CO2, což bylo vysvětlováno kontaktem uhelné sloje s čedičem Slánské hory, jakožto nejjižnějším projevem třetihorní sopečné činnosti v této oblasti. Je pravděpodobné, že výrony plynů nastávaly i v dalších oblastech důlního pole, zvláště pak v blízkosti tektonických poruch. Pravděpodobně v roce 1901 se zřítila vrchní část těžní jámy pod ohlubní. V dole se nahromadila voda, která důl znepřístupnila. Zmáhací práce byly velmi obtížné pro značný přítok vody do těžního oddělení šachty i pro výskyt CO2, než byl získán přístup k větrací peci na prvním obzoru. Z této pece vedl v boku těžní jámy vyzděný komín až na povrch. Stávalo se často, že ve větrací peci přestalo hořet následkem náhlého výronu CO2. Potíže byly i s čerpáním důlní vody, která při znovuotevření jámy v roce 1902 obsahovala značné množství síranů, hlavně zelené skalice. Tato voda silně korodovala strojní zařízení i potrubí, což velice ztěžovalo těžbu a přispělo k zastavení dolu v roce 1905. Pod dnešním podjezdem železniční trati byl těžní stroj. Ve Slaném, v místech textilní továrny,  byly tři jámy, vyhloubené na poli majitele Kytky. Těžila se kounovská sloj. Povrchové stavby bývalého dolu Caroli jsou zčásti zachovány, neboť byly využívány strojírnou a slévárnou Augusta Maye, která odlévala ze šedé slitiny, komerční litiny a bronzové a hliníkové odlitky. Dále prováděla opravy veškerých strojů pro hospodářství a průmysl. Provoz byl zahájen ve dvacátých letech 20. století a ukončen po roce 1948.

Nyní zde sídlí společnost Dusla – zámečnictví a kovovýroba.

 

Souřadnice dolu -  50.236267,14.098039

Text: Hornická magistrála