Byla
to první velká jáma založená na základě provedeného geologického
průzkumu
letech 1837-1838 hornickým hospodářstvím Buštěhradského velkostatku.
Jméno
dostala podle Marie Antonie, manželky arcivévody Ferdinanda III
Toskánského.
Lidově se jí říkalo Antonína, nebo Antonín. Byla vyhloubena
v letech 1840
– 1841 do hloubky 129,9 m, v profilu 5,69 x 1,896 m. Sloj o
mocnosti 3,9 m
byla odkryta v hloubce 99,6 m. Mocnost základní kladenské sloje
zjištěná
v této jámě se někdy udává 3 sáhy tj. 5,7 m, toto se ale nikdy
nepotvrdilo
a jedná se zřejmě o omyl.
Ve
40. a 50. letech 19. století to byla nejvýznamnější jáma buštěhradských
dolů.
Svým významem předčila i nedalekou Ludmilu, protože byla vyhloubena
v geologicky
příznivých poměrech. Po roce 1856 byla jako jedna z prvních
připojena
k nově budované trati Dubí – Kralupy. Později byla propojena jak
se
štolami Josef a Bohumír, tak i s doly Ludmila a Václav, roku 1875
byla
také propojena s dolem Ferdinand ve
Cvrčovicích. V únoru 1871 byla dokončena nová fárací a větrací štola
Karolína. Ve
druhé polovině roku 1871 byla zastavena těžba na dole Václav ve
Cvrčovicích a všechna těžba z polí
Václav a Josef
byla převedena na důl Marie Antonie. Zde byly také poprvé využity tzv.
„křížové
poruby“, nebo „šachovnicové dobývání“, tato nová dobývací metoda
zvýšila
výrubnost proti dosud používanému „chodbicování“.
Štola
Karolína a větrní jáma Václav byly zastaveny v roce 1898 a o rok
později
skončila i Marie – Antonie., jako poslední důl ve východním revíru.
V roce
2004 byl na jámě vybudován ohlubňový poval.
Souřadnice dolu: 50.1722478, 14.1546258
