Byla to první velká jáma založená na základě provedeného geologického průzkumu letech 1837-1838 hornickým hospodářstvím Buštěhradského velkostatku. Jméno dostala podle Marie Antonie, manželky arcivévody Ferdinanda III Toskánského. Lidově se jí říkalo Antonína, nebo Antonín. Byla vyhloubena v letech 1840 – 1841 do hloubky 129,9 m, v profilu 5,69 x 1,896 m. Sloj o mocnosti 3,9 m byla odkryta v hloubce 99,6 m. Mocnost základní kladenské sloje zjištěná v této jámě se někdy udává 3 sáhy tj. 5,7 m, toto se ale nikdy nepotvrdilo a jedná se zřejmě o omyl.

Ve 40. a 50. letech 19. století to byla nejvýznamnější jáma buštěhradských dolů. Svým významem předčila i nedalekou Ludmilu, protože byla vyhloubena v geologicky příznivých poměrech. Po roce 1856 byla jako jedna z prvních připojena k nově budované trati Dubí – Kralupy. Později byla propojena jak se štolami Josef a Bohumír, tak i s doly Ludmila a Václav, roku 1875 byla také  propojena s dolem Ferdinand ve Cvrčovicích. V únoru 1871 byla dokončena nová fárací a větrací štola Karolína. Ve druhé polovině roku 1871 byla zastavena těžba na dole Václav ve Cvrčovicích  a všechna těžba z polí Václav a Josef byla převedena na důl Marie Antonie. Zde byly také poprvé využity tzv. „křížové poruby“, nebo „šachovnicové dobývání“, tato nová dobývací metoda zvýšila výrubnost proti dosud používanému „chodbicování“.

Štola Karolína a větrní jáma Václav byly zastaveny v roce 1898 a o rok později skončila i Marie – Antonie., jako poslední důl ve východním revíru.

V roce 2004 byl na jámě vybudován ohlubňový poval.

 

Souřadnice dolu: 50.1722478, 14.1546258