Jáma Julius byla poslední jamou PŽS v této oblasti, byla vyhloubena v letech 1871 – 1879. Jáma Julius byla soudkovitého tvaru o rozměrech 5,8 x 3,0 m a byla vyhloubena na 188,2 m. V této hloubce narazila na sloj o mocnosti 3,1 m. K větrání a odvodňování sloužila štola Boží požehnání propojená do jámy v hloubce 28,3 m. Mezi roky 1879 – 1883 probíhal v dole průzkum a byla zjištěna sloj o malé mocnosti, značně tektonicky narušená a nekvalitní. Z tohoto důvodu nebylo započato s těžbou a důl nebyl připojen železniční vlečkou, ačkoliv se nacházel v blízkosti železnice.

V roce 1884 byla část rubatelných uhelných zásob dolu Julius převedena k sousednímu dolovému poli dolu Ferdinand společnosti Buštěhradské dráhy. Výměnou dostala PSŽ přibližně srovnatelné množství zásob v dolovém poli dolu Ludmila a přiřadila je k dolu Naděje (Hoffnung). Jednalo se asi o 250 000 tun. Tímto vlastně skončil důl Julius ještě dříve, nežli začal.

Malou část rubatelných zásob později vytěžil důl Theodor ve Pcherách. Po dole Michael v Brandýsku byl důl Julius dalším neúspěšným dolem kladenského revíru.

Roku 1931 převzala jámu obec Cvrčovice, aby sloužila jako odpadní. V obecní kronice ve Cvrčovicích je napsáno, že dne 18.7. 1890 skočila z nešťastné lásky do dolu M. Jágrová, byla vytažena mrtvá a šachta pak byla zabedněna. Konečné uzavření dolu bylo provedeno v roce 2002.

 

Souřadnice dolu: 50.179355,14.156157