Jáma
Schoeller
Kutací
terén západně od důlního
pole Pražské železářské společnosti na katastru obce Libušín získalo
v roce 1879 Mirošovické kamenouhelné těžařstvo, které do té
doby podnikalo
hlavně v Mirošově u Rokycan a drobně aktivity mělo
v okolí obce Lány.
Po provedeném vrtu a vyhloubení jam dolů Jan I a Jan II vznikla potřeba
otevření západní části důlního pole. Pro tento účel je ve vzdálenosti
cca 2,3
km jihozápadně prováděn
v roce 1895 vrt a v roce 1896 navrtána
v hloubce 195 m uhelná sloj o
mocnosti 10
m. Současně je z dolu Jan
veden překop, který se prorazil do hlubinného vrtu. V místě
vrtu bylo 10.
června 1899 zahájeno hloubení jámy. Vrtem byla při hloubení odváděna
voda do
překopu a čerpána dolem Jan v Libušíně. Název jámy byl
stanoven podle
člena správní rady pana Gustava Schoellera. Jáma měla kruhový profil o
vnitřním
průměru 5
m
a byla dohloubena na konečných 533,3 m
v roce 1901. Po vybudování povrchových objektů
byla těžba zahájena v roce 1902. Jáma byla rozdělena příčkou
na vtažné a
výdušné oddělení a takto fungovala do roku 1915, kdy došlo
k propojení
s jamou Wannieck v Kamenných Žehrovicích. Důl byl
spojen vlečkou
dlouhou 4,1, km se Smečenským nádražím (dnes je to nádraží Kamenné
Žehrovice).
V roce
1905 byl majetek
převeden do vlastnictví PŽS a po znárodnění byl důl přejmenován na
Nejedlý I.
Těžba touto jamou končí po vybudování nové sousední jámy Nejedlý III, a
to
v roce 1973, po tomto roce jáma slouží pouze jako výdušná. Důl
Schoeller
přetrval celé dvacáté století. Začátek hloubení byl v roce 1899 a
těžba byla ukončena
v roce 2002. Jáma Schoeller byla potom zasypána.
Jáma
Nejedlý III
jáma
byla hloubena
v kladenském revíru v letech 1969 – 1972 a byla nejmladší těžební
jamou
v kladenském revíru. Pořadové číslo získala podle čísel
provozovaných jam.
Byla dohloubena do hloubky 638,66 m a měla dvě
patra, a to v hloubce 521,28 m
a 616,07
m. Jáma byla kruhového průměru o průměru 7,5 m.
Těžba na této jámě
začala v roce 1973, kdy končí jáma Schoeller. Ke koncentraci
těžby je jáma
postupně spojována překopy s doly
východní části revíru (Prago, Ronna, Mayrau a Max).
V roce 1997 je
překopem spojena i s Dolem Tuchlovice – bývalý Nosek. Cílem
těchto kroků
bylo omezení povrchových provozů citovaných dolů, využití moderní
úpravny a
možnost dorubání ochranných pilířů ukončovaných dolů. Název jámy se po
celou
dobu nezměnil, ale název dolu se měnil několikrát a skončil na jméně
Důl Kladno
s.p. V rámci privatizace uhelného hornictví v roce
1993 přechází jako
jeden ze tří odštěpných závodů do majetku ČMD, a.s
(Česko moravské doly). Po sloučení
s Dolem Tuchlovice je v roce1995 vytvořen odštěpný
závod Kladenské
doly, Libušín. O šťastnosti řešení privatizace kladenských dolů pomocí
Ostravy
si dodnes myslím své, ale na tom se již nedá nic změnit. Po mimořádné události
v závěru roku 2001,
kdy došlo k zapálení metano výbušné směsi zahynuli čtyři
pracovníci dolu.
Důl byl na základě tohoto převeden mezi plynující. Vybavení dolu by si
bývalo
vyžádalo další dodatečné a značně vysoké náklady. Na základě tohoto
bylo
rozhodnuto o ukončení těžby na kladensku, a to počátkem roku 2002.
Provoz
posledního činného dolu na kladensku byl ukončen30.6. 2002. Na fotkách
můžete
vidět likvidaci dolu, těžní věže, strojovny a dalších budov.
V podstatě
velmi smutný obrázek konce uhelného hornictví na Kladně a jeho okolí.
Jsou zde
i fotky již zavezené jámy a v té době ještě na povrchu
podložených
těžebních klecí. Jako národní technická památka by měla zůstat těžební
věž jámy
Schoeller, která je opravena a natřena. O zachování strojovny Schoeller
se
vedou jednání. Je to zejména o tom, aby nebyla rozebrána a uklizena
našimi
nepřizpůsobivými občany do sběrných surovin. Možná dojde k jejímu
transportu do prostor hornického
skanzenu Mayrau, ale to ukáže čas.
Souřadnice
jámy Schoeller: 50.162711,14.029938
Souřadnice
jámy Nejedlý III: 50.162460,14.028699
