Jáma Schoeller

Kutací terén západně od důlního pole Pražské železářské společnosti na katastru obce Libušín získalo v roce 1879 Mirošovické kamenouhelné těžařstvo, které do té doby podnikalo hlavně v Mirošově u Rokycan a drobně aktivity mělo v okolí obce Lány. Po provedeném vrtu a vyhloubení jam dolů Jan I a Jan II vznikla potřeba otevření západní části důlního pole. Pro tento účel je ve vzdálenosti cca 2,3 km jihozápadně prováděn v roce 1895 vrt a v roce 1896 navrtána v hloubce 195 m uhelná sloj o mocnosti 10 m. Současně je z dolu Jan veden překop, který se prorazil do hlubinného vrtu. V místě vrtu bylo 10. června 1899 zahájeno hloubení jámy. Vrtem byla při hloubení odváděna voda do překopu a čerpána dolem Jan v Libušíně. Název jámy byl stanoven podle člena správní rady pana Gustava Schoellera. Jáma měla kruhový profil o vnitřním průměru 5 m a byla dohloubena na konečných 533,3 m v roce 1901. Po vybudování povrchových objektů byla těžba zahájena v roce 1902. Jáma byla rozdělena příčkou na vtažné a výdušné oddělení a takto fungovala do roku 1915, kdy došlo k propojení s jamou Wannieck v Kamenných Žehrovicích. Důl byl spojen vlečkou dlouhou 4,1, km se Smečenským nádražím (dnes je to nádraží Kamenné Žehrovice).

V roce 1905 byl majetek převeden do vlastnictví PŽS a po znárodnění byl důl přejmenován na Nejedlý I. Těžba touto jamou končí po vybudování nové sousední jámy Nejedlý III, a to v roce 1973, po tomto roce jáma slouží pouze jako výdušná. Důl Schoeller přetrval celé dvacáté století. Začátek hloubení byl v roce 1899 a těžba byla ukončena v roce 2002. Jáma Schoeller byla potom zasypána.

 

Jáma Nejedlý III

jáma byla hloubena v kladenském revíru v letech 1969 – 1972  a byla nejmladší těžební jamou v kladenském revíru. Pořadové číslo získala podle čísel provozovaných jam. Byla dohloubena do hloubky 638,66 m  a měla dvě patra, a to v hloubce 521,28 m a 616,07 m. Jáma byla kruhového průměru o průměru 7,5 m. Těžba na této jámě začala v roce 1973, kdy končí jáma Schoeller. Ke koncentraci těžby je jáma postupně spojována překopy s doly  východní části revíru (Prago, Ronna, Mayrau a Max). V roce 1997 je překopem spojena i s Dolem Tuchlovice – bývalý Nosek. Cílem těchto kroků bylo omezení povrchových provozů citovaných dolů, využití moderní úpravny a možnost dorubání ochranných pilířů ukončovaných dolů. Název jámy se po celou dobu nezměnil, ale název dolu se měnil několikrát a skončil na jméně Důl Kladno s.p. V rámci privatizace uhelného hornictví v roce 1993 přechází jako jeden ze tří odštěpných závodů do majetku ČMD, a.s  (Česko moravské doly). Po sloučení s Dolem Tuchlovice je v roce1995 vytvořen odštěpný závod Kladenské doly, Libušín. O šťastnosti řešení privatizace kladenských dolů pomocí Ostravy si dodnes myslím své, ale na tom se již nedá nic změnit.  Po mimořádné události v závěru roku 2001, kdy došlo k zapálení metano výbušné směsi zahynuli čtyři pracovníci dolu. Důl byl na základě tohoto převeden mezi plynující. Vybavení dolu by si bývalo vyžádalo další dodatečné a značně vysoké náklady. Na základě tohoto bylo rozhodnuto o ukončení těžby na kladensku, a to počátkem roku 2002. Provoz posledního činného dolu na kladensku byl ukončen30.6. 2002. Na fotkách můžete vidět likvidaci dolu, těžní věže, strojovny a dalších budov. V podstatě velmi smutný obrázek konce uhelného hornictví na Kladně a jeho okolí. Jsou zde i fotky již zavezené jámy a v té době ještě na povrchu podložených těžebních klecí. Jako národní technická památka by měla zůstat těžební věž jámy Schoeller, která je opravena a natřena. O zachování strojovny Schoeller se vedou jednání. Je to zejména o tom, aby nebyla rozebrána a uklizena našimi nepřizpůsobivými občany do sběrných surovin. Možná dojde  k  jejímu transportu do prostor hornického skanzenu Mayrau, ale to ukáže čas.

 

 

Souřadnice jámy Schoeller: 50.162711,14.029938

Souřadnice jámy Nejedlý III: 50.162460,14.028699