Celosvětová krize začala v květnu 1873 na vídeňské burze. Kladensko bylo zasaženo zejména vlivem konkurence hnědého uhlí ze severozápadních Čech. PŽS byla nucena hledat další uhelné sloje s výhodnějšími podmínkami těžby. Na dolových mírách Motyčínsko – Vinařického pole bylo započato 1. srpna 1874 s hloubením nového dolu. Práce na hloubení obou jam (Mayrau i Robert) byly vedeny ing. Karlíkem.

Jáma byla hloubena na světlý profil 3,95 m tj. dva sáhy a půl stopy. Vyzdívka jámy byla v počátku silná až 3 stopy a v pevných horninách pak byla snížena na 1 stopu tj. 0,316 m.

Materiál z hloubení se nejprve těžil ručním vrátkem, od 14.8. 1874 byla dána do provozu lokomotiva. Po dosažení hloubky 12,8 m bylo zřízeno náraziště a postavena těžní věž s lanovnicemi. Dále se používal k těžbě materiálu parní vrátek, který byl nahrazen těžním strojem na ploché lano ze Stehelčevské  jámy.  Protože docházelo ke značnému zvyšování  přítoku důlní vody, bylo nutné v jámě umístit pístové čerpadlo. Na odvodňování při hloubení byly přibližně po 50 m zaráženy výklenky pro umístění čerpadel. Do konce roku 1874 bylo dosaženo hloubky 80 m . Sloj byla dosažena v hloubce 515,2 m, a to v září 1877. Dosažení sloje bylo náležitě oslaveno a nový důl byl pojmenován Mayrau. Jméno dostal po předsedovi správní rady PSŽ JUDr. Mayerovi, který byl povýšen do šlechtického stavu a nesl jméno von Mayrau. V letech 1880 - 1884 byla ve vzdálenosti asi 50 m východně od tehdejší jámy hloubena sdružená jáma, pojmenovaná Robert po vídeňském obchodníku a průmyslníku Florentinu Robertovi. Jáma Robert byla ražena oboustranně, z povrchu i podzemí. V jámě byly používány nové metody optického promítání měřičských bodů – Nagel – Hildebrantovým promítacím přístrojem. Přestože vše bylo dobře připraveno, došlo při vzájemném propojení obou směrů k mírné odchylce jámového stvolu. Ta se projevila malým lomem v šachetním komínu. Vlastní jáma byla kruhového profilu při světlém průměru 3,0 m a hloubce 527 m. O původním těžním zařízení jámy Robert není nic známo. V roce 1933 byl pořízen elektrický těžní stroj Škoda – Plzeň, postavena příhradová těžní věž a nová strojovna. Původní zděná těžní věž převzala, jako v případě jámy Mayrau, funkci šachetní budovy.

Mayrovka byla lidově nazývána „Trhanka“, a to podle barabů – přechodných pracovnících pracujících na železnici při trhání skal. Jáma byla dohloubena v říjnu 1877 a po dostavbě těžní věže a dovybavení se začalo s těžbou, která trvala nepřetržitě do 30. června 1997.

Na kladenských jamách byla patra označována od shora dolů ( na Nosku to bylo také tak) Atypické číslování bylo použito pouze na dole Mayrau. Patra zde byla číslována podle příbramského vzoru. Třetí patro bylo v hloubce 152 m, páté v hloubce 254 m, sedmé ve 400 m a desáté v 520 m. Třetí a páté patro sloužilo pro umístění čerpadel při hloubení jámy Robert.

Důl byl připojen železniční vlečkou dlouhou 0,7 km vedoucí k nádraží Tuháň u dolu Barré a odtud napojen dále na uhelnou trať Dubí – Kralupy nad Vltavou.  V červnu 1906 byl těžní stroj pro jámu Mayrau nahrazen dvojitým těžním strojem s  původní Radovanovičovým rozvodem, zakoupeným od firmy Ringhoffer na Smíchově. Tento byl vystavován na průmyslové výstavě v Paříži. Těžní stroj byl parní a v roce 1940 byla pára nahrazena pohonem stlačeným vzduchem. Před tím byla vybudována nová strojovna a příhradová těžní věž . Původní těžní věž-budova převzala funkci šachetní budovy. V části staré strojovny bylo navíc zřízeno tzv. malé těžní oddělení, vybavené parním těžním strojem MAG Ruston Praha (systému Koeppe) z roku 1905.

Nová kompresorovna byla postavena v roce 1936. V té době se začala používat k dobývání uhlí sbíjecí kladiva a další zařízení poháněná stlačeným vzduchem. Toto bylo používáno i na dole Nosek. Další z novinek přinesla naléhavá potřeba vydobýt ochranný pilíř pod obcí Vinařice, byla zkoušena dobývací metoda s foukanou základkou.

Důl Mayrau dobýval v dolovém poli o rozloze 14 km čtverečních, ve kterém jsou vyvinuty dvě uhelné sloje. Hlavní kladenská sloj má mocnost 5 až 7 m, místně až 12 m. Druhá, základní sloj o mocnosti 0,7 až 1 m se pro špatnou jakost a malou mocnost nedobývala.

Důl byl v průběhu historie několikrát přejmenován – Fierlinger I, Gottwald II. V roce 1990 se vrací k původnímu názvu Mayrau. V roce 1997 je vytěžen poslední vůz uhlí z dolu Mayrau – viz. foto. Důlní budovy dolu byly zachovány a na Mayrovce vznikl v roce 1998 hornický skanzen.

Rád bych na tomto místě komentoval své pocity z návštěvy hornického skanzenu Mayrau. Sám jsem členem KPHT (Klubu přátel hornických tradic) a protože si myslím, že činnost klubu je více než chvályhodná, snažím se přispívat na činnost o trochu víc než pouhé odsouhlasené dvě stovky. Po uplynutí nějaké doby nebude na Kladensku nikdo, nebo téměř nikdo vědět, že se zde těžilo kvalitní černé uhlí, že práce na šachtách byla těžká a často nebezpečná. Na druhou stranu, že šachta byla velkou živitelkou pro všechny, kteří na ní pracovali a pro jejich rodiny.

Ale k vlastní návštěvě na Mayrau. Šachtu jsem navštívil v doprovodu jednoho z vysoce kvalifikových průvodců, a to pana Uváčka, původního, dlouholetého pracovníka Mayovky.  O výklad jsem mnoho nestál, protože problematiku dolů dobře znám. Přesto se na mé dotazy dostalo vždy zasvěcené, odborné odpovědi člověka, který na šachtě strávil celý svůj život a žije s ní dodnes. I jemu mnoho díků ode mne.  Dojmů z Mayrovky mám několik. Zaplať pánbůh, že  možnost navštívit toto muzeum je a že Mayrovka neskončila jako většina Kladenských uhelných dolů – uzavírkou, pomníčkem a malou cedulkou. Je zde celá řada exponátů, kdy při zasvěceném výkladu si i člověk, který nikdy na šachtě nepracoval  udělá obrázek jak se těžilo a upravovalo uhlí.  Mayrovka „žila“ od počátku hloubení jámy do skončení těžby celých 123 roků – viz . foto posledního vozu z dolu Maurau. Na rozdíl od pozdějších dolů, je zde znát, že se jednalo o starší šachtu, je to vidět na vlastních budovách, okolí jámy, dílnách i ostatních prostorách. Škoda, že podobné muzeum nebylo otevřeno na některé modernější šachtě, např. Nosku. Ale znovu opakuji, je dobře, že je to Mayrovka. Co na mě udělalo skutečně velký dojem je mechanizovaný porub „Homole“, vybudovaný v místě původního krytu CO. Prostředí je zde tak věrohodné, že  kdo fáral si zde na chvilku připadá jako v opravdovém dole. Dalším místem na Mayrovce stojícím za vidění je otevřená záchranářská dýmnice a výstava vybavení záchranářů.  Každý, kdo byl na Kladensku záchranářem, byť i dobrovolným se zde na chvilku zastaví a zavzpomíná, byly to zlaté časy.

Nosecká tabule, která visela na zděném sloupku blízko vrátnice a hlásala, že na Nosku bylo založeno hnutí BSP se podařila zachránit, je třeba za to poděkovat. O hnutí BSP (brigád socialistické práce) bych se rád  také zmínil. Sám jsem byl členem BSP elektro Společná hlubina a musím říci, že se mé členství váže k jedněm z nejhezčích roků mého života. Členové tohoto kolektivu byli velmi stmeleni, a to jak pracovně tak i mimopracovně. Byla to doba pořádání zájezdů, plesů, různých akcí, zabíjaček, ale i pomoci jeden druhému při stavbě rodinných domků. Pomoc byla samozřejmá, zdarma a ještě se při tom užilo spoustu srandy.  Bohužel i toto hnutí je některým dnešním lidem trnem v oku. Dnešní doba je poněkud jiná, je to doba závisti, kdy jedinou hodnotu v životě člověka většinou mají a hrají jenom peníze. Ano peníze jsou potřeba k životu, bez nich to nejde, ale udělat si z nich jediný cíl je trochu chudé. No tak snad dost filozofování. A ještě jednou dík všem, kteří se o Mayrovku starají.

Ještě něco málo k vysvětlení významu slova skanzen podle Wikipedie - je to vědecká instituce, která odbornou formou interpretuje a uchovává lidovou kulturu formou specializované muzejní expozice ve volné přírodě. Má v sobě zahrnovat prostorové, časové, sociální, kulturní a přírodní souvislosti a podávat komplexní obraz lidové kultury. Samo slovo „skanzen“ je vlastně místní název a ve švédštině znamená „hradby“. Slovem skanzen se někdy také označují soubory průmyslových staveb (technický skanzen). I zde jsou často k dispozici ukázky fungování předváděných exponátů. (na  Mayrau vám ukáží v chodu národní technickou památku - dvojitý těžní stroj s Radovanovičovým rozvodem od firmy Ringhoffer na Smíchově).


 

 

Souřadnice dolů:

Mayrau - 50.165543,14.082858

Robert - 50.165821,14.083432