V roce 1888 bylo mezi Kladnem a obcí Libušín zahájeno hloubení nového dolu Max. Pojmenovaný byl podle Maxe Egona Fűrstenberga, člena správní rady Pražské železářské společnosti, v jejímž dolovém poli byl důl hlouben. Jáma měla kruhový profil, byla vyzděná pálenými cihlami. Průměr jámy byl 4,9 m. V hloubce 429 m byla zastižena uhelná sloj mocná 6 m. Jáma byla dohloubena do úrovně třetího patra v hloubce 520 m.  Jáma byla rozdělena příčkou na dvě těžní oddělení, z nichž větší sloužilo jako vtažné a menší jako výdušné. Jáma měla tři patra. První bylo v hloubce 406,8 m a bylo patrem větrním, byl zde umístěn hlavní ventilátor, pomocný – usměrňovací ventilátor byl umístěn na povrchu. Druhé patro bylo v hloubce 434,7 m a procházelo slojí mocnou asi 7 m, ,která byla zastižena v hloubce 429 m. Třetí patro bylo založeno v hloubce 479,4  m a byla zde umístěna hlavní čerpací stanice a později trafostanice.

Vlastní těžba začala v roce 1890 po dokončení povrchových objektů. Jáma byla vyhloubena a vystrojena velice rychle, a to za 21 měsíců. V zápětí po začátku těžby byl důl spojen s kladensko-nučickou dráhou. V roce 1933 byl dokončen spojovací překop k dolu Jan v délce 1110 m a bylo započato s výrubem ohradníku dolu Jan. V roce 1937 byla jáma dolu Max prohloubena o 86 m a v hloubce 582,43 m bylo zřízeno 4. patro. Pod nárazištěm tohoto patra byla ještě 24 m hluboká jámová tůň, takže celková hloubka dolu byla 606,4 m a byl až do roku 1970 nejhlubší jamou v kladenském revíru. Ještě v tomtéž roce byla na povrchu vybudována nová těžní věž a strojovna a v dole dokončen spojovací překop na důl Mayrau v délce 2300 m. K převedení těžby z těchto dolů na centrální úpravnu uhlí na důl Schoeller začala v roce 1968 ze 4. patra dolu Max ražba spojovacího překopu.

Od 3.12. 1973 byla veškerá těžba z dolů Max i Mayrau převedena na důl Schoeller  a od 24.5. 1974 přechází i veškeré osazenstvo dolu Mayrau na důl Schoeller odkud je porubáván ochranný pilíř dolu Max. Poslední vůz dolu Max byl vytěžen15.7. 1980 a důl byl ukončen. Za celou existenci dolu Max bylo vytěženo 25,5 mil. tun uhlí, a to pouze dobýváním v hlavní kladenské sloji o mocnosti mezi 6-8,5 m, základní sloj zde dobývána nebyla. Důl v průběhu své historie nesl celou řadu názvů, ale nejpoužívanějším názvem zůstalo lidové označení Maxovka. Konečná likvidace jámy byla provedena v letech 1981 – 1982 dolem Klement Gottwald v Libušíně.

K dolu Max chci podotknout to, že na něm byl zaměstnán i můj praděda Antonín Novák, jako havíř. Každý den a za každého počasí chodil na Maxovku a zpět do práce pěšky z Dokes a podle mých informací zdaleka nebyl sám. Než byly na Maxovce zřízeny koupele, tak se koupal denně doma. Bohužel nevím, zda to bylo na Maxovce, ale můj praděda havířoval na ortu s budoucím ministrem Václavem Noskem z Velké Dobré.

 

Souřadnice dolu: 50.159869,14.057042